Kuchyně napříč historií

Přidáno 27. 02. 2018

Krásné a úhledné kuchyně tak jak je známe dnes? Vraťme se zpět do minulosti a nahlédněme do vývoje kuchyní v kontextu historie.

Pravěk

Objev ohně pravděpodobně nejvíce změnil dějiny lidstva. Možnost rozdělat a využívat oheň umožnila lidem lepší a pohodlnější život v teple, vydávané světlo sloužilo také jako ochrana před obávanými predátory. Udržení ohně ale také znamenalo možnost úpravy pokrmů! Nebudeme vám tvrdit, že naši prapředci s mohutnými nadočnicovými valy měli v jeskyni sofistikovanou malebnou kuchyňku. Ale většina jejich aktivit v jeskyni směřovala právě k ohni, kde se, mimo jiné, také vařilo, smažilo nebo peklo. Kouř z ohniště se odváděl obvykle podél stropu jeskyně ven, pokud jeskyně náhodou nedisponovala otvorem suplujícím komín.

Starověké Řecko a Řím

Ve starověkém Řecku sloužilo k vaření a požívání zpracováné potravy atrium s krbem. V dobách rozmachu Říma se stala samostatná kuchyně vlastní vyšším vrstvám, přičemž pracovní aktivity v ní byly svěřeny výhradně otrokům. Pro lidi nižších vrstev byly k dispozici kuchyně veřejné.

Středověk

V raných dobách středověku bylo ohniště zpravidla umístěno uprostřed obývací místnosti, případně při stěnách. Vařilo se na tzv. stolci, a to přímo nad otevřeným ohněm. Kouř se odváděl dýmníkem do střešního meziprostoru a odtud ven z objektu. Následně, v pozdějším středověku, začalo být kuchyňské ohniště vytěsňováno z obytných místností mimo prostory, kde se jedlo nebo spalo. Kouř byl vyveden jakýmsi pseudokomínem, kterému se říkalo lezák a který také sloužil k uzení. Barva stěn a stropu okolo ohniště dala kuchyni té doby všeobecně známý přídomek „černá". Stejně jako v raném středověku se vaří na roštech, kotlích nebo trojnožkách. Změnu zavedeného pojetí znamenalo až zavedení klasických tahových komínů se zaústěním varných i topných zařízení. Konkrétní podoby kuchyní pak ovlivňovali regionální zvyklosti a samozřejmě také majetkové poměry jednotlivých společenských vrstev.

Novověk a průmyslová revoluce

Významnou změnu zaznamenalo v tomto období také nádobí. Dřevěné, bronzové i železné náčiní nahradila zdraví nezávadná keramika, posléze nádobí, příbory a ostatní náčiní z kovu. Později se k těmto materiálům připojuje také sklo, porcelán a mnohé další. Klasický sporák moderního typu se stal součástí kuchyně až v polovině 19. sloletí díky vynálezci Benjaminu Franklinovi. Významnými elementy vývoje kuchyní byli plynofikace, zavedení vodovodů a kanalizací a později samozřejmě zavedení elektřiny. Revoluční změny rázu kuchyní se objevily po 2. světové válce díky masovému rozšíření ledniček, myček, sklokeramických desek sporáků a dalších vychytávek, které dnes považujeme za samozřejmost.